Klub Za starou Prahu

Činnost Klubu Za starou Prahu pak téměř po celou dobu jeho existence dosahovala také mimo hlavní město. I v těchto záležitostech se spolek zaměřoval na ochranu památek, historického rázu měst a šíření osvěty v českých regionech. Ačkoliv tzv. oficiální venkovské odbory začaly vznikat až v prvním desetiletí 20. století, zájem o mimopražské dění projevoval Klub téměř od svého založení v roce 1900 prostřednictvím výletů, vycházek a kontaktů s místními korporacemi. Podnětem k vytvoření oficiální sítě odborů byla rostoucí poptávka po pomoci s místní ochranářskou osvětou a komunikací s úřady. Základním impulzem se stal Wirthův návrh, schválený v roce 1910. Vedení odborové agendy se ujali významní odborníci, kteří pomáhali zakládat oficiální pobočky a rozvíjet spolupráci s regionálními spolky a muzei – zejména Karel Guth. Hlavním důvodem pro vznik těchto odborů byla zpravidla snaha zformovat určitou opozici proti hrozícím demolicím, nevhodným novostavbám či radikálním regulačním zásahům v historických centrech měst. Kromě obrany památek vyvíjely venkovské odbory také pestrou kulturní a edukační činnost. Pořádaly přednášky, vycházky, budovaly fotoarchivy a publikovaly odborné texty, ať už ve vlastních periodicích nebo v regionálním tisku. Úspěch a životaschopnost jednotlivých poboček však silně závisely na aktivitě a angažovanosti klíčových osobností. Činnost venkovských odborů byla nejsilnější těsně před rokem 1914, a poté v období první republiky. Druhá světová válka znamenala de facto nezadržitelný úpadek původní celorepublikové struktury, přičemž definitivní konec nastal na počátku padesátých let v důsledku nuceného začleňování zbývajících spolků do státem řízených struktur.