Vlastivědný kroužek při závodním klubu ROH Uničovských strojíren

1955 – 1992

Varianta názvu: –

Vlastivědný kroužek vznikl jako iniciativa mající za úkol lépe poznat a chránit památky Uničova a vzdělávat obyvatele města v místní historii, ale i dalších oblastech společenských věd.

Logo Uničovských strojíren, 1966 (Slévárenství XIV, 1966, s. 355).

HISTORIE A PŮSOBENÍ

V Uničově existovalo kolem roku 1900 muzeum spolku ostrostřelců, sloučené s městským muzeem, které se soustředilo zejména na bohatou archeologii regionu. Po vyhnání německy mluvících obyvatel roku 1945 muzeum i městský archiv upadaly a roku 1954 byly zrušeny – sbírky se staly součástí muzea ve Šternberku. Přímým důsledkem zániku muzea bylo založení Vlastivědného kroužku, které na jaře 1955 inicioval Tomáš Soušek, patřící k české menšině prvorepublikového Uničova. Úkolem kroužku, přičleněného k významnému strojírenskému podniku ve městě, bylo navázat na zpřetrhanou tradici zájmu o historii Uničova, vzdělávat místní občany pomocí přednášek a besed o dějinách města a jeho památek. Členy byli vyjma Souška, který se stal předsedou, například zdejší gymnaziální profesor Jan Březina nebo právníci Antonín Dvořák a Gustav Slezák. Zprvu měl spolek kolem tří desítek členů a navázal kontakty s olomouckým Vlastivědným muzeem i univerzitou, přednášky v Uničově proto proslovili i Ladislav Hosák a další odborníci. Hlavním cílem kroužku hned po jeho založení bylo obnovit v Uničově muzeum, což se povedlo již v letech 1956–1957, kdy členové kroužku organizovali stěhování části sbírek (především archeologické a místopisné) a roku 1958 v radnici otevřeli pobočku Okresního muzea ve Šternberku. Při této příležitosti kroužek vydal drobnou publikaci o památkách města. Tomáš Soušek na sklonku 50. let třídil rovněž městský archiv, jenž se povedlo vrátit do města také. Činnost kroužku se uzavřela s koncem předsednictví Tomáše Souška roku 1992.

ČINNOST V OBLASTI PAMÁTKOVÉ PÉČE

Zájem o památky města patřil mezi hlavní zájmy kroužku. Na jaře 1956 se dotazoval Ministerstva kultury, jak může pomoci v péči o památky, mezi nimiž výslovně zmínil Medelskou bránu, toho času v neuspokojivém stavu. Z ministerstva přišla odpověď podporující zájmy spolku: „Ministerstvo kultury vítá Vaši snahu přispět k prohloubení péče o památky ve Vašem městě a okolí. Svou činností můžete přispět především k osvětovému využití kulturních památek, aby se tyto staly sloupy vlastivědné výchovy nejširších vrstev našeho národa, aby v nich probouzely hrdý cit socialistického vlastenectví a aby svou krásou působily na život lidu a staly se tak bohatým zdrojem jeho radosti.“ Prvním z počinů mající toto poslání naplňovat, bylo označení památek města smaltovanými informačními tabulkami.

ADRESA:

SOUVISEJÍCÍ OSOBY:

1955–1992: Soušek, Tomáš (1902–1999)

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KAUZY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

ARCHIVNÍ PRAMENY:

•  Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, Archiv Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko, kart. P-184, sl. 12.

LITERATURA:

•  Rostislav Czmero, Rozvíjejí vlastní kulturní život. Závodní klub Uničovských strojíren pečuje o novátory a zlepšovatele, Nová svoboda XXXVIII, 1962, č. 114, s. 2.

•  Luděk Výkruta, Muzeum Uničov (diplomová práce), Ústav archeologie a muzeologie, FF MU, Brno 2005.

•  Luděk Zamazal, Z historie vlastivědného kroužku v Uničově, Uničovský zpravodaj XX, 2013, 4. dubna, s. 4–5.

Matěj Kruntorád (2026)