Valašský muzejní a národopisný spolek v Rožnově pod Radhoštěm

Úsilí spolku směřovalo jak ke sbírkové činnosti zaměřené na lidovou kulturu Valašska spojené s hlavní ideou otevření muzea v přírodě v rožnovském lázeňském parku (Alois Jaroněk roku 1909 podnikl studijní cestu po Skandinávii, kde se s tímto typem muzeí podrobně seznámil), tak k otázkám spojeným s památkovou péčí. Roku 1913 se spolek angažoval ve snahám o záchranu Fassmannova domu (Pivovarská 29 v Rožnově), k čemuž ho nabádala přímo Ústřední komise. Posléze řešil rovněž možnosti zachování Billovy chalupy z rožnovského náměstí, která byla nakonec roku 1925 umístěna do skanzenu. Právě v roce 1925 spolek uspořádal Valašský rok, v rámci něhož bylo muzeum v přírodě otevřeno – v první fázi kromě výše zmíněné chalupy lákalo na rožnovskou starou radnici, jejíž záchrana byla v hledáčku zdejších osobností a spolků od roku 1909 a kde muzejní spolek roku 1915 otevřel první expozici. V následujících letech se expozice pod širým nebem rozrostla o několik domů z rožnovského náměstí, kopii fojtství z Velkých Karlovic, řadu drobnějších stavbiček a roku 1941 po dlouhých letech příprav a průtahů i sakrální stavbu. Kostel vyprojektovaný Wilhelmem Pazofským vycházel z baťovskými architekty upravených plánů vyhořelého kostela ve Větřkovicích a jeho vzniku předcházela dlouhá anabáze: muzejní spolek v čele s bratry Jaroňky již roku 1927 usiloval o přesunutí některého z kostelů ze slezských, slovenských nebo ukrajinských Karpat, následovně bylo uvažováno o stavbě svatostánku stylově kopírujícího valašské vzory (oba nápady ostře kritizoval Zdeněk Wirth). Zejména na konci 20. let gradoval spor mezi muzejním spolkem, okrašlovacím spolkem a lázněmi o další zastavování lázeňského parku – objevovaly se názory, že lidové chalupy park hyzdí a lázeňští hosté potřebují hlavně zeleň.