Státní fotoměřický ústav

1919 – 1953

Varianta názvu: Státní ústav pro měření, fotografování a odlévání památek (1919–1938); Československý státní ústav fotoměřický v Praze; Státní ústav pro soupis, měření a zobrazení památek

Státní ústav pro evidenci památek a pořizování jejich měřické, fotogrammetrické a fotografické dokumentace, jehož součástí byl památkový archiv historické dokumentace.

Otisk razítka Státního fotoměřického ústavu, 1935 (UDU AV ČR, fond Z. Wirth, kart. W-A-11).

HISTORIE A PŮSOBENÍ

Ústav byl zřízen ministerstvem školství a národní osvěty ČSR 1. ledna 1919 jako Státní ústav pro fotografování, měření a odlévání památek zásluhou historika umění Zdeňka Wirtha. K činnosti ústavu byly nejprve vyčleněny tři místnosti ve Strahovském klášteře, jeho prvním ředitelem v letech 1919–1925 byl Alois Masák. Po jeho smrti vedl ústav až do r. 1928 Josef A. Jíra. V letech 1928–1940 byl vedením úřadu pověřen Z. Wirth, jehož místo následně převzal Antonín Friedl, roku 1948 vystřídaný Emou Charvátovou-Sedláčkovou. Majetek ústavu byl až do roku 1933 umístěn na několika místech v Praze (Lobkovický palác, prostory v Černé a v Kateřinské ulici), tehdy se pro jeho potřeby podařilo získat prostory v budově Klementina, kde byly soustředěny jeho fondy a současně vybudovány fotografické laboratoře. Tyto prostory musel ústav roku 1940 na příkaz okupační správy opustit. Po vystěhování dočasně sídlil v Toskánském paláci na Hradčanech a posléze byl přestěhován do budovy v Karmelitské ulici 13, kde byly vybudovány nové fotografické a měřické ateliéry.

Zpočátku své činnosti se ústav soustředil především na vytvoření památkového archivu, jehož základem byl fotografický materiál z pozůstalostí (A. Podlaha, R. Kuchyňka, K. B. Mádl, K. Chytil, O. Pollak) a darů (J. Schulz, K. Hilbert, L. Lábler, J. Koula, F. Dvořák, Z. Wirth, B. Vavroušek), do archivu se začlenily i fondy některých pražských fotografických ateliérů z konce 19. a počátku 20. století. Z vlastních fotografických a měřických akcí byly pořízeny např. kopie raně gotické nástěnné malby v kostele sv. Prokopa v Krupce nebo gotické nástěnné malby v děkanském kostele v Písku (1921), proběhlo zaměřování Staronové synagogy (1922) či rotundy sv. Jiří na Řípu. Soustavnou fotografickou a měřickou činnost většího rozsahu prováděl ústav od konce 30. let.

Mezi lety 1939–1945 se ústav zaměřil na fotografickou dokumentaci památek potenciálně ohrožených válečnými událostmi, plánovitě šlo zejména o dokumentaci nejvýznamnějších městských celků (Kutná Hora, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Pardubice, Plzeň, Kroměříž, Olomouc, Brno) a dalších důležitých památkových objektů (Karlštejn, Porta Coeli, klášterní kostel v Dolních Kounicích, klášter v Teplé, kostel sv. Mikuláše v Lounech aj.). Součástí dokumentační akce bylo též provádění reprodukcí rukopisů pražských knihoven, knihovny v Olomouci, v klášteře Nová Říše nebo obrazů arcibiskupské galerie v Kroměříži. Po roce 1945 se ústav věnoval především dokumentaci nově vzniklých městských památkových rezervací a tzv. památek 1. kategorie; později ve spolupráci s ostatními vědeckými ústavy a složkami památkové péče spolupracoval na rozšiřování sbírek fotodokumentace zaměřených na další památky všeho druhu. Ústav se menší měrou věnoval rovněž dokumentaci zahraničních památek, které přímo souvisely s dějinami umění českých zemí. Např. na základě Saintgermainské smlouvy (1919) prováděl Antonín Friedl dokumentaci v Národní knihovně ve Vídni, v knihovně Kláštera Zwettl, ve vatikánských sbírkách a dále v knihovnách v Berlíně, Vratislavi, Paříži nebo Stockholmu. Ústav materiálem ze svých sbírek přispíval k realizaci veřejných popularizačních výstav státní památkové péče, jejichž cílem bylo seznamovat veřejnost s československými památkami a památkovou péčí. V rámci vlastní vydavatelské činnosti vydával časopis Zprávy památkové péče a podílel se i na publikování monografií a popularizačních brožur pro veřejnost.

V závěru svého působení spolupracoval ústav např. na dokumentaci Betlémské kaple a přilehlého Betlémského náměstí v souvislosti s jejich rekonstrukcí, při obnově Památníku národní kultury na Strahově či při rekonstrukci objektu Karolina. Roku 1953 byl spolu se Správou státního kulturního majetku a Státním památkovým ústavem sloučen do Státní památkové správy.

ADRESA:

SOUVISEJÍCÍ OSOBY:

1919–1925: Masák, Alois (1877–1925)

1925–1928: Jíra, Josef Antonín (1868–1930)

1928–1940: Wirth, Zdeněk (1878–1961)

1928–1932: Poche, Emanuel (1903–1987)

1930–1946: Margold, František Xaver (1887–1967)

1932–1948: Friedl, Antonín (1890–1975)

1933–1953: Charvátová, Ema (1906–1985)

1938–1942: Polák, Josef (1886–1945)

1938–1940: Kotrba, Viktor (1906–1973)

1939–1945: Plicka, Karel (1894–1987)

SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KAUZY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

ARCHIVNÍ PRAMENY:

• Národní archiv, fond Státní ústav fotoměřičský Praha 1919-1953 (1955)

• Národní technické muzeum, Archiv architektury a stavitelství, fond Státní fotoměřický ústav 1920–1952

LITERATURA:

• Antonín Friedl, Zdeněk Wirth a státní ústav fotoměřický, Zprávy památkové péče II, 1938, č. 8, s. 124–125.

• Marie Kotrbová, Státní fotoměřický ústav ve službách společenských věd a památkové péče, Zprávy památkové péče XIII, 1953, č. 5, s. 133–138.

• Petr Štoncner, Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938. Část 3. – Konzervátoři a další památkové instituce a organizace, Zprávy památkové péče LXV, 2005, č. 1, s. 58–62. cit. s. 60–61.

•

Eliška Švarná (2024), David Vrána (2026)