Jubilejní sbor pro opravu děkanského chrámu v Blatné a filiálního kostela v Paštikách

1944 – 1953

Varianta názvu: Jubilejní sbor pro opravu děkanského chrámu v Blatné (1946).

Spolek zaměřený na opravu a údržbu dvou významných sakrálních památek blatenského regionu.

Otisk razítka Jubilejního sboru, 1946 (NA, fond SPS, kart. 78).

HISTORIE A PŮSOBENÍ

Přípravné porady k vytvoření sboru byly zahájeny z popudu ředitele České společnosti pro průmysl kamenický Antonína Palouše na jaře roku 1944, na který připadalo 500. výročí zahájení stavby gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie v Blatné. K definitivnímu ustavení došlo na schůzi výboru blatenského Okrašlovacího spolku 15. prosince 1944, kde vznik sboru jednohlasně schválilo všech osm členů spolkového výboru. Protože v období protektorátu nebylo založení nového českého občanského spolku možné, fungoval sbor zprvu formálně jako zájmový odbor stávajícího okrašlovacího spolku. Prvním předsedou tak byl na ustavující schůzi 9. července 1945 zvolen úřadující předseda Okrašlovacího spolku, ředitel školy Václav Hošek a jednatelem obchodník Vladimír Šulc. Právní subjektivitu – a s ní i možnost ucházet se o státní a veřejné dotace nezbytné pro uskutečnění zamýšlených cílů – získal sbor až 14. dubna 1947, kdy Zemský národní výbor v Praze schválil jeho navržené stanovy.

Cílem spolku, který si vetkl přímo do názvu, se stala stavební obnova a dlouhodobá údržba gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie v Blatné (včetně přilehlé zvonice, hřbitovní kaple a ambitů) a barokního kostela v nedalekých Paštikách. V obou případech šlo o památky mimořádné hodnoty: blatenský kostel představoval nejstarší dochovanou středověkou stavbu ve městě, barokní kostel sv. Jana Křtitele v Paštikách byl jedním z výjimečných děl Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Potřebné prostředky spolek získával vedle členských příspěvků také ze sbírek, darů, subvencí a výnosů plynoucích z pořádání dobročinných kulturních akcí. Ještě počátkem 50. let vydalo státní nakladatelství Orbis na objednávku spolku sérii sedmi fotopohlednic zachycujících interiéry obou kostelů. Přestože primárním cílem spolku byla od počátku obnova děkanského chrámu v Blatné, souhrou okolností nakonec svou aktivitu zaměřil nejprve na rekonstrukci kostela v Paštikách, jehož technický stav se při prohlídce ukázal jako bezprostředněji ohrožený. Kompletní obnovu krovu a výměnu střešní krytiny v letech 1947–1948 organizoval a řídil místopředseda Bohumil Moutvic. Během roku 1948 uspořádal spolek v Paštikách pod záštitou okresní osvětové rady Národní pouť, jejíž výtěžek (spolu se subvencemi od ministerstva školství a zemského národního výboru a řadou individuálních darů) použil na financování rekonstrukčních prací.

V případě děkanského kostela v Blatné se spolku v letech 1946–1947 podařilo provést pouze nejnutnější opravu poškozené střešní krytiny a několik zaměření a sond, na jejichž základě sestavil pražský architekt Václav Kvasnička plány pro budoucí celkovou rekonstrukci. Její zahájení, diskutované roku 1949 se Státním památkovým úřadem a městským národním výborem, však byli členové spolku nuceni odložit vzhledem k finančnímu vyčerpání při rekonstrukci paštického kostela. Nerealizován zůstal i spolkový záměr využít při řemeslných (kamenických, truhlářských, kovářských) pracech na obou sakrálních objektech výpomoc učňovských dílen základní odborné školy v Blatné, kterou z pozice ředitele vedl místopředseda spolku Moutvic, neboť po roce 1948 byla tato škola zrušena.

V prvním roce existence čítal sbor pouze pět členů: vedle zmíněného Antonína Palouše šlo o ředitele blatenské základní odborné školy Bohumila Moutvice, děkana Jana Mikušku, kamenického mistra Františka Muziku a městského stavitele Josefa Berana, jenž se ujal funkce stavebního a technického referenta. Do počátku 50. let nicméně členská základna narostla na 185 osob a desítky dalších podporovatelů pravidelně přispívajících na spolkovou činnost. Funkci předsedy zastával od počátku samostatné existence spolku až do jeho rozpuštění Antonín Čubr, dlouholetý meziválečný okresní hejtman a přednosta okresní politické správy, činný rovněž v blatenském muzejním spolku. Vzhledem k míře zaneprázdění vyplývající z jeho politické kariéry (po roce 1945 působil jako vrchní odborový rada ministerstva vnitra v Praze) spočíval rozhodující díl praktické organizační činnosti na postu místopředsedy, který ve stejném období zastával zmíněný ředitel Bohumil Moutvic. Na pozici jednatelek spolku se vystřídaly učitelky základní odborné školy v Blatné Libuše Štvánová (do počátku roku 1948) a Helena Fialová-Koublová.

Přestože původní ambiciózní záměry spolku záhy narazily na omezené finanční možnosti i realitu bezprostředně poválečných let (nedostatek stavebního materiálu a pracovních sil), rozhodujícím faktorem pro postupný útlum jeho činnosti se staly politické změny po komunistickém převratu. Ještě v roce 1948 převzala nad činností spolku patronát okresní osvětová rada; po vydání nového spolkového zákona (1951) však ze strany politické správy zesílil tlak na jeho zrušení. Od roku 1950 již spolek nevyvíjel žádnou stavební činnost a 29. prosince 1952 proběhla „likvidační valná hromada“, na níž funkcionáři spolku ohlásili jeho rozpuštění. Likvidační komise, zvolená ze členů užšího předsednictva (předseda Čubr, místopředseda Moutvic, jednatelka Koublová, pokladník Křeček), během následujícího roku vypořádala finanční záležitosti, předala spolkový archiv městskému národnímu výboru v Blatné a vzorek vydaných tiskovin městskému muzeu. Zbývající spolkové jmění (252 500,- ve vázaných vkladech) připadlo na základě stanov děkanskému úřadu v Blatné, který jej měl využít pro shodný účel, tj. opravu kostela; nedlouho poté vyhlášenou měnovou reformou byly však veškeré vázané vklady bez náhrady zrušeny. Na konci května 1953 členové komise informovali o zániku spolku Státní památkový úřad s poděkováním za dosavadní spolupráci a prosbou, aby se úřad v rámci svých možností zasadil o pokračování obnovy obou kostelů.
I po zrušení spolku usilovali odborný učitel Moutvic a děkan Mikuška nadále o rekonstrukci kostela v Blatné. Zabezpečovací práce na krovu a klenbách i obnova vnějších omítek nakonec proběhly v režii děkanského úřadu v letech 1956–1958 s finanční podporou získanou z církevního referátu a odboru kultury Krajského národního výboru v Plzni.

ADRESA:

SOUVISEJÍCÍ OSOBY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KAUZY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

ARCHIVNÍ PRAMENY:

• Národní archiv, fond Státní památková správa 1946–1964 (NAD 864), kart. 78, sg. 30 Místa, složka Blatná – kostel, Zpráva o činnosti Jubilejního spolku pro opravu děkanského chrámu Panny Marie v Blatné a filiálního kostela v Paštikách za dobu jeho trvání, t. j. od roku 1944–1952.

LITERATURA:

• Výroční zpráva 1948 Jubilejního sboru pro opravu děkanského chrámu Panny Marie v Blatné a filiál. kostela v Paštikách, Blatná 1948.

• Zachraňte kulturní a stavební 500ti letou památku děkanského chrámu Panny Marie v Blatné, Blatná 1946.

Michal Kurz (2026)