Archeologická komise České akademie pro vědy, slovesnost a umění

1893 – 1952

Varianta názvu: Archaeologická komise pro vyhledávání, zkoumání a ochranu českých památek při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (1893-1918); Archeologická komise České akademie, věd a umění (1918-1952).

Odborná instituce zaměřená na výzkum a ochranu památek, soustředila odborníky i laické zájemce. Jejím nejvýznamnějším projektem byla uměleckohistorická topografie Čech

Otisk razítka Archeologické komise (ÚDU AV ČR, odd. dokumentace, fond AK, kart. 2)

HISTORIE A PŮSOBENÍ

Archeologická komise byla jako jediná stálá komise České akademie zřízena 8. května 1893, činnost zahájila po schválení valnou hromadou 4. března 1894. Její vznik byl reakcí na sílící veřejný zájem o ochranu kulturního dědictví, vyvolaný zejména rozsáhlými asanacemi historických měst, a navazoval na iniciativy Společnosti přátel starožitností českých požadující vytvoření účinnějšího systému památkové péče v zemi. Komise se stala první českou odbornou institucí, která se pokusila spojit vědecký výzkum památek s jejich systematickou ochranou. V roce 1895 byla rozdělena do tří sekcí víceméně v souladu s vědními obory – prehistorií (I. sekce) a národopisem (III. sekce). II. sekce, označovaná jako „historická“, byla zaměřená primárně na výzkum a ochranu památek historické doby.

Komise od počátku vystupovala jako odborný garant památkové péče. Monitorovala stav ohrožených památek, prováděla archeologické a stavebněhistorické průzkumy, vypracovávala odborná stanoviska k restaurátorským zásahům a podílela se na vytváření koncepce zemské organizace ochrany památek. Současně se vyjadřovala k významným památkářským kauzám a usilovala o systematickou dokumentaci kulturního dědictví. Nejdůležitějším projektem Komise se stal Soupis památek historických a uměleckých v Království českém (po 1918 Soupis památek historických a uměleckých v Republice československé), jehož metodickou koncepci připravil roku 1894 historik umění Karel Chytil. Inventarizace měla vytvořit úplný přehled movitých i nemovitých památek jako nezbytný podklad pro jejich ochranu, odborný výzkum i správu. Archeologická komise (AK) vytvořila síť regionálních jednatelů, stanovila metodiku terénního průzkumu, organizovala autorský kolektiv, zajišťovala odbornou redakci i financování celé edice. První svazky vyšly roku 1897 a položily základy české uměleckohistorické topografie. Významnou platformou Komise se stal také časopis Památky archeologické a místopisné, které od roku 1895 spoluvydávala s Archeologickým sborem Muzea Království českého. Periodikum sloužilo k publikování výsledků výzkumu, informací o památkách i metodických příspěvků a významně přispělo k profesionalizaci českého dějepisu umění a památkové péče.

Na počátku 20. století se v Komisi střetával konzervativní přístup starší generace s moderními principy ochrany památek prosazovanými Zdeňkem Wirthem pod vlivem Aloise Riegla a Maxe Dvořáka. Spory se týkaly zejména rekonstrukcí významných historických staveb a otázky zachování autenticity památek (především Vladislavského křídla Pražského hradu, pražských kostelů sv. Jindřicha a na Karlově či kláštera v Emauzích). Nechuť k vměšování se do českých poměrů z Vídně se projevila ve dvou Memorandech, které AK připravila k návrhu zákona na ochranu historických a uměleckých památek předloženého předsedou Ústřední komise Alexandrem Helfertem v roce 1909 panské sněmovně, respektive k novému statutu Ústřední komise pro památkovou péči v roce 1911. AK zde vystoupila radikálně proti centralizaci památkové péče, která měla být podle jejího názoru organizována v prvé řadě na zemské úrovni. Stavěla se navíc proti profesionalizaci celého systému, protože by došlo ke znevážení dlouholetých zásluh a zkušeností dosavadních dobrovolných ochránců památek.

Po vzniku Československa pokračovala AK jako významná instituce podporující dokumentaci a ochranu kulturních památek. Její hlavní činností zůstalo vydávání Soupisu památek, pro nějž každoročně získávala finanční prostředky ze státního rozpočtu i z české zemské pokladny. Při jejich vydávání navázala spolupráci se Německou společností věd a umění pro Československou republiku (Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste für die Tschechoslowakische Republik). Přestože byly po roce 1918 připravovány k vydání četné rukopisy, během 20. let se nepodařilo navázat na předválečné tempo edice. Zásadní proměna nastala roku 1930 po generační obměně vedení. Komise reorganizovala redakci Soupisů, zpřísnila odborné požadavky na jejich zpracování, stanovila harmonogram dokončení rozpracovaných svazků a usilovala o zefektivnění řízení celého projektu. Přes tato opatření se vydávání dařilo jen omezeně. AK si však uchovala klíčovou úlohu při metodickém řízení, dokumentaci a odborné evidenci památkového fondu a připravila podmínky pro další rozvoj československé památkové topografie.

Komisi se podařilo soustředit kolektiv osobností, které se začaly systematicky zabývat studiem domácích památek a vytvářely tak nejen podhoubí rozvoje domácích dějin umění, ale možná především ochrany památek. Předsedy AK byli: architekt, předseda České akademie Josef Hlávka (do 1907), historik umění Karel Chytil (1909), (1909–1911, 1916–1932), sochař Josef Mauder (1912 až 1914) a od roku 1932 Zdeněk Wirth. Z dalších významných osobností můžeme jmenovat archeologa Josefa Ladislava Píče, kněze a historika umění Antonína Podlahu či architekty Jana Koulu a Kamila Hilberta. Seznam odborníků zapojených do topografického projektu Komise je však ještě výrazně delší.

ADRESA:

SOUVISEJÍCÍ OSOBY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KAUZY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

ARCHIVNÍ PRAMENY:

• Masarykův ústav a Archiv AV ČR, fond Česká akademie věd a umění, kart. 245–261, inv. č. 556–64.

• Ústav dějin umění AV ČR, odd. dokumentace, fond Archeologická komise.

LITERATURA:

• Karel Chytil, O inventáři uměleckých památek, Osvěta XXIV, 1894, s. 717–727.

• Alena Janatková, Von der Regionalisierung zur Nationalisierung der Kunstgeschichte : Die deutsch-tschechische „Topographie der historischen und Kunst-Denkmale“, Dresden 2026.

• Jana Marešová, Soupisový projekt Archeologické komise, in: Václav K. Vendl, Edice nedokončeného soupisu uměleckých památek politického okresu pardubicko-holicko-přeloučského, ed. Jana Marešová, Praha 2007, s. 14–15.

• Josef Ladislav Píč, Archaeologická kommisse České Akademie, Památky archeologické a místopisné XVI, 1893–1895, s. 585–586.

• Emanuel Poche, Zdeněk Wirth a práce soupisná, Zprávy památkové péče II, 1938, s. 121.

• Emanuel Poche, Úvod, in: idem (ed.), Umělecké památky Čech 1, Praha 1977, s. 13–20.

• Kristina Uhlíková, První publikované uměleckohistorické topografie v Čechách, Zprávy památkové péče LXX, 2010, s. 44–48.

• Kristina Uhlíková, Archeologická komise ČAVU a český dějepis umění v závěru 19. století, Práce z dějin Akademie věd VII, 2015, s. 29–45.

• Kristina Uhlíková, Uměleckohistorický soupisový projekt Archeologické komise České akademie věd a umění a Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách, in: Jiří Roháček – Kristina Uhlíková (ed.), Věda minulosti dnes, Statě k edičnímu zpřístupňování starších nepublikovaných odborných textů, Praha 2016, s. 67–86.

Kristina Uhlíková (2026)