Společnost přátel starožitností

1888 –

Varianta názvu: Společnost přátel starožitností českých v Praze (1887-1927);
Společnost přátel starožitností československých (1927-1939);
Společnost přátel starožitností (od 1939).

Společnost založená za účelem studia, výzkumu a ochrany národního kulturního dědictví, svým působením spojovala profesionály a zainteresovanou veřejnost.

Otisk razítka Společnosti přátel starožitností, 1948 (ÚDU AV ČR, Oddělení dokumentace, fond Zdeněk Wirth, kart. Wk 179).

HISTORIE A PŮSOBENÍ

V období do první světové války byla Společnost jedinou organizací s celozemskou působností, jež se výrazně angažovala v procesu konstituování profesionální památkové péče. Krom intervencí v konkrétních památkových kauzách poskytla významnou součinnost při tvorbě legislativy. Angažovala se i v ochraně movitých kulturních památek – nejen jejich shromažďováním, ale též ve směru legislativy ohledně zákazu jejich vývozu. Vytvářela a vystavovala vlastní sbírky, jejichž jádro tvořily archeologické památky. (Sbírky byly z prostorových důvodů roku 1919 předány jiným, paměťovým institucím.) Budovala vlastní archiv a knihovnu. Pořádala veřejné přednášky, vycházky s výkladem k památkám v Praze (do r. 1918 se jich uskutečnilo 90) i zájezdy „na venkov“. Od roku 1893 Společnost začala vydávat periodikum Časopis společnosti přátel starožitností, jež se vyprofilovalo s texty historicko-vlastivědného a uměleckohistorického charakteru. Roku 1914 měla 560 členů. První světová válka počet členů dramaticky snížila na 270 (údaj k roku 1921).

Po vzniku Československé republiky se Společnost nově profilovala – její hlavní doménou se stala historická vlastivěda. Proměnilo se i složení členstva, které se z počátečního důrazu na archeologii stalo výrazně interdisciplinárním. Společnost výrazně podpořila regionální bádání a zohlednění jeho výsledků v širokých souvislostech etablovaných historických vědních disciplín. Rozvíjela se ediční činnost. Patrně nejznámějším vydavatelským počinem této doby je Historický místopis země Moravsko – Slezské od Ladislava Hosáka. Do roku 1937 vzrostl počet členstva na 1405 osob. Mezi významné členy společnosti patřili například: Jan Herain, Kamil Hilbert, Ladislav Píč, Bohumil Matějka, Vojtěch Birnbaum, Max Dvořák, Josef Emler, Jaroslav Goll, Václav Hrubý, Karel Chytil, Vojta Náprstek, Josef Pekař, Antonín Podlaha, Josef Sakař, Zdeněk Wirth, Čeněk Zíbrt a mnozí další.

Společnost již od svého založení vyvíjela mnohostranné aktivity, její zástupci se stali členy mnoha významných komisí a korporací ustavených za účelem ochrany konkrétních památek a památkových souborů. Stala se jedním z pořadatelů sjezdu na ochranu českých památek uměleckých a krás přírodních (r. 1908). Zástupci společnosti byli činní například v komitétu pro opravu kláštera bl. Anežky (1892), archeologickém sboru města Prahy (1895), universitní komisi pro zachování starobylého rázu Prahy (1899), památkovém sboru obce pražské (od r. 1920), památkové komisi Svazu pro okrašlování a ochranu domoviny (1910) či v odboru pro řešení ochrany památek při Masarykově akademii práce (1920).

Sama Společnost realizovala výzkumy na Levém Hradci. Její členové veřejně pozvedali hlas a vznášeli odborné námitky proti mnoha záměrům odporujícím hodnotám památkové péče. Svoji pozornost upřeli zejména na záchranu památkových hodnot a celkového rázu Staré Prahy, ale též jiných památek – vyslovili se proti neodbornému záměru restaurování Vlašského dvora v Kutné Hoře, vedli akce na záchranu kláštera Zlatá Koruna či starého židovského hřbitova v Praze. Brojili proti „zhyzdění“ Karlova mostu zavedením tramvajové trati, jakož i proti záměru zavedení této trati do Jeleního příkopu na Hradčanech. Jednali o zabezpečení Braunových soch na Kuksu, usilovali o konzervaci hradeb v Josefově a Terezíně. Společnost spolupracovala a akce koordinovala s Uměleckou besedou a Klubem za Starou Prahu. Hlavní město Praha zvalo zástupce Společnosti do poradních komisí, týkajících se rozvoje a proměn města tak, aby nebyla ze zřetele ztrácena otázka ochrany památek. Členové Společnosti se účastnili porad o vnitřní úpravu a postup prací u sv. Víta v Praze (svolány ministerstvem školství a národní osvěty a Státním památkovým úřadem r. 1924).

Po roce 1948 Společnost ztratila vydavatelské oprávnění. Roku 1962 bylo Společnosti odňato její periodikum a jeho vydávání převedeno na Národní muzeum (pod změněným názvem Muzejní a vlastivědná práce a s odlišným obsahovým zaměřením). V době normalizace se Společnost, pod změněným názvem Kruh přátel Musea hlavního města Prahy, přidružila k Muzeu Hlavního města Prahy, což ji uchránilo před zrušením. Po roce 1989 se vrátila k původnímu názvu i samostatné činnosti.

ADRESA:

ADRESA POBOČKY:

SOUVISEJÍCÍ OSOBY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KAUZY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

ARCHIVNÍ PRAMENY:

• Archiv hlavního města Prahy, fond Společnost přátel starožitností českých (NAD 1630).

• Národní archiv, fond Společnost přátel starožitností českých, Praha (NAD 404).

LITERATURA:

• Tomáš Durdík, Společnost přátel starožitností, Památky a příroda. Časopis státní památkové péče a ochrany přírody XVI, 1991, č. 3, s. 159-160.

• Tomáš Durdík, Společnost přátel starožitností, Zprávy Klubu za Starou Prahu, 1996, č. 2, s. 48-51.

• Společnost přátel starožitností 1888-1938, Časopis Společnosti přátel starožitností XLVIII, 1940, s. 30-64.

•

Eva Richterová (2026)