Národní kulturní komise

1947 – 1951

Varianta názvu: Národní kulturní komise pro správu státního kulturního majetku

Odborná instituce pověřená výběrem a následnou správou nemovitého i movitého státního kulturního majetku. Tento rozsáhlý soubor stát z větší části získal v rámci vyvlastňování soukromého vlastnictví.

Otisk razítka Národní kulturní komise, 1961 (UDU AV ČR, Odd. dokumentace, fond NKK, kart. 13).

HISTORIE A PŮSOBENÍ

Národní kulturní komise (NKK) byla jako ústřední orgán pro správu státního kulturního majetku v české části ČSR zřízena zákonem č. 137/1946 Sb., svoji činnost zahájila až v únoru roku 1947. Její vznik souvisel s národnostně motivovanými poválečnými konfiskacemi podle prezidentských dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., které přivedly do státní správy rozsáhlý soubor movitých i nemovitých památek, často ohrožených rozptýlením, znehodnocením či ztrátou. Komise měla nejhodnotnější z těchto památek odborně vybrat, spravovat a zpřístupňovat. Poté, co začal být od roku 1948 státem vyvlastňován další soukromý majetek, pravomoc instituce se rozšířila i na něj. Na Slovensku ve stejné době pod Povereníctvom školstva, vied a umenia fungovala obdobná instituce – Národná kulturná komisia.

V čele NKK stál Zdeněk Wirth, jež byl i autor koncepce instituce, místopředsedou byl architekt Břetislav Štorm. Plénum tvořili zástupci klíčových ministerstev a odborníci z oblasti památkové péče, muzejnictví, knihovnictví, ochrany přírody a archivnictví. Výkonnou složku představovala administrativní a technická kancelář, od roku 1949 sloučené, zde bylo zaměstnáno kolem 30 zaměstnanců. Komise byla mezirezortní institucí, její kancelář však příslušela do rezortu ministerstva školství, věd a umění. Základní činností Komise byl výběr nejcennějšího mobiliáře ze zestátněných hradů, zámků i konfiskovaných bytů. Třídění prováděli členové tzv. umělecko-historické skupiny instituce, většinou přímo Zdeněk Wirth, v případě bytů a rodinných domů stálý pověřenec Josef Scheybal. Vybrané předměty byly předávány přímo specializovaným muzeím, galeriím, knihovnám a archivům či soustřeďovány ve sběrnách umístěných na objektech hradů či zámků. Tento mobiliář byl posléze využíván při instalacích státních objektů. Do konce roku 1951 bylo takto zpracováno vybavení přibližně 900 objektů. Komise současně přebírala vybrané hrady a zámky do vlastní správy (do konce roku 1951 celkem 97 objektů, tzv. státní hrady a zámky), zajišťovala jejich provoz, stavební údržbu i zpřístupnění veřejnosti. Koncipovala různé formy prezentace – od zachování autentických interiérů přes stylové instalace až po specializovaná muzea. Součástí její činnosti byla i publikační a propagační činnost. V posledním roce její existence počet zaměstnanců překročil dvě stovky.

V souvislosti se správní reformou byla Komise roku 1951 zrušena; počítalo se s decentralizací dané agendy na krajské národní výbory, což však z důvodu jejich omezených odborných personálních i finančních kapacit nebylo realizováno. Kompetence Komise tak bylo nuceno převzít přímo ministerstvo, kam také přešla většina zaměstnanců její kanceláře. Posléze, po roce 1953 se jejími nástupci staly další orgány státní památkové správy. Navzdory krátké existenci zásadně ovlivnila organizaci správy státního kulturního majetku v poválečném Československu.

ADRESA:

ADRESA TECHNICKÉ KANCELÁŘE:

SOUVISEJÍCÍ OSOBY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KAUZY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

ARCHIVNÍ PRAMENY:

•  Národní archiv, fond Státní památková správa (včetně tzv. dodatků)

•  Ústav dějin umění AV ČR, odd. dokumentace, fond Národní kulturní komise 

LITERATURA:

•  Alexander Berndorf, Národní kulturní komise a její poslání, Krása našeho domova XLI, 1950, č. 3–4, s. 33–36.

•  Ivo Hlobil, K teorii interiérové instalace české památkové péče, in: Sborník památkové péče v Severomoravském kraji V, 1982, s. 9–30.

•  Ema Charvátová, Státní kulturní majetek ve správě Národní kulturní komise, Československo V, 1950, s. 193–201.

•  Ema Charvátová, Správa a využití státního kulturního majetku, Zprávy památkové péče XIII, 1953, s. 33–55.

•  Národní kulturní komise. Zpráva o zřízení, činnosti a úkolech, Praha 1949. 

•  Jiřina Nesvadbíková – Zdeněk Wirth – Vladimír Vinter, K vývoji památkové péče na území Československa, sv. 1, 3, Praha 1983.

•  Martina Orosová, Osudy rezidencií vyššej šľachty a ich zbierok po roku 1918 a po roku 1945, in: Frederik Federmayer a kol., Magnátske rody v našich dejinách 1526–1948. Almanach Slovenskej genealogicko-heraldickej spoločnosti, Martin 2012, s. 313–335.

•  Břetislav Štorm, Úkoly a cíle Národní kulturní komise, Věstník ministerstva techniky XXIX, 1949, s. 131–132.

•  Břetislav Štorm, Stavební památky první kategorie, Zprávy památkové péče XII, 1952, s. 109–159.

•  Břetislav Štorm, Péče o staré zámecké zahrady, Zprávy památkové péče XIII, 1953, s. 257–262.

•  Kristina Uhlíková, Národní kulturní komise 1947–1951, Praha 2004.

•  

Kristina Uhlíková (2026)