Jednota pro zabezpečení basiliky sv. Prokopa v Třebíči

1910 – 1953

Varianta názvu: Jednota sv. Prokopa v Třebíči (1910-1924).

Spolek, jenž inicioval a po všech stránkách organizačně zaštiťoval několik desetiletí trvající rekonstrukci baziliky sv. Prokopa. Jeho členy byli významní představitelé i řadoví občané Třebíče.

Otisk razítka Jednoty pro zabezpečení basiliky sv. Prokopa v Třebíči, 1948 (ASPÚMS, kart. 35).

HISTORIE A PŮSOBENÍ

Přípravy na založení spolku, který by inicioval a organizačně zaštítil rekonstrukci chátrající baziliky sv. Prokopa v Třebíči, byly zahájeny již roku 1907 ustavením přípravného komité. Hlavním iniciátorem těchto aktivit byl zdejší farář Antonín Trávníček. Po úředním schválení stanov byl spolek – Jednota sv. Prokopa – oficiálně ustaven na počátku roku 1910.

Bazilika byla vnímána jako klíčový symbol města i celého regionu a byla úzce spojována s jejich identitou. Členové Jednoty zároveň akcentovali její význam jako jedné z „nejvýznamnějších moravských památek“, a tedy i jako objektu důležitého z hlediska zemského patriotismu. Pro většinu z nich bylo podstatné i to, že jde o sakrální stavbu římskokatolické církve, k níž se hlásili, přesto však spolek sdružoval i obyvatele blízké židovské čtvrti. Význam, který byl bazilice i její obnově přikládán, dokládá i složení komité, později výboru Jednoty. Jeho protektorem se stal patron kostela a majitel zámeckého areálu, v němž se bazilika nachází, hrabě Josef Vincenc Valdštejn-Wartenberg (1836–1929). Tuto nikoli pouze formální roli po něm převzal jeho syn Eugen a následně vnuk Emanuel. Rod Valdštejnů-Wartenbergů si uchoval významný vliv na organizaci rekonstrukce až do konfiskace svého majetku podle prezidentských dekretů v roce 1945. Starostou Jednoty byl zvolen třebíčský starosta Karel Přerovský (1861–1950), který v této funkci setrval až do konce 40. let. Třetím pilířem vedení byl farář třebíčské farnosti – nejprve Antonín Trávníček a od roku 1920 především jeho nástupce František Doležel, jenž zastával funkci tajemníka Jednoty. Výbor dále doplňovali další významní představitelé místní společnosti, mezi nimi duchovní, pedagogové, průmyslníci, úředníci velkostatku i stavitelé.

Spolek, jehož členská základna se pohybovala mezi 150 až 200 členy, financoval svou činnost především z pravidelných, byť nepříliš vysokých příspěvků. Organizačně byl rozdělen do několika odborů, zejména stavebního, finančního a propagačního. Stavební odbor zajišťoval logistiku rekonstrukce, tedy dodávky materiálu a koordinaci řemeslníků, finanční spravoval rozpočet a získávání prostředků a propagační se staral o veřejnou prezentaci projektu prostřednictvím letáků, brožur a novinových článků.
Samotná rekonstrukce baziliky, probíhající s řadou přestávek vynucených historickými zvraty až do 50. let 20. století (s hlavní fází ukončenou roku 1935), představuje příklad mimořádně promyšlené a organizačně dobře zvládnuté akce na záchranu památky. Její úspěch byl podmíněn úzkou spoluprací klíčových osobností. Právnické vzdělání a politické zkušenosti Karla Přerovského se pravděpodobně zásadně uplatnily při získávání státní a zemské podpory jak v období monarchie, tak první republiky. Již před rokem 1914 se Jednotě podařilo navázat spolupráci s c. k. Ústřední komisí pro památkovou péči, později se Státním památkovým úřadem pro Moravu a Slezsko v Brně, vedeným Stanislavem Sochorem. Získána byla rovněž spolupráce tehdy nejzkušenějšího a zároveň progresivního architekta rekonstrukcí historických staveb Kamila Hilberta a finanční podpora státních institucí, zejména ministerstva školství a národní osvěty (Z. Wirth).

Hlavní etapa rekonstrukce, včetně obnovy vnitřního zařízení, byla slavnostně završena roku 1935 u příležitosti šestistého výročí povýšení Třebíče na město. V následujících letech se tempo prací zpomalilo, nicméně Jednota pokračovala ve své činnosti, byť v omezené míře, až do svého nuceného zrušení na počátku 50. let (schůze se konaly ale ještě v roce 1953). Během druhé světové války se jí za podpory Emanuela Valdštejna-Wartenberka podařilo uchránit řadu kovových součástí chrámu před rekvizicemi a po roce 1945 zajistit pro potřeby kostela i část pozemků konfiskovaných tomuto šlechtickému rodu. Podílela se ještě i na přípravě dostavby jižní sakristie koordinované Václavem Menclem na počátku 50. let.

ADRESA:

SOUVISEJÍCÍ OSOBY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KAUZY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

ARCHIVNÍ PRAMENY:

• Diecézní archiv Biskupství brněnského, Rajhrad, fond Jednota pro zabezpečení baziliky Třebíč.

• Národní archiv, fond Památkový úřad Vídeň, kart. č. 91.

• Národní archiv, fond Státní památková správa, kart. 568, inv. č. 229.

• Národní památkový ústav ÚOP Brno, Archiv Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko, fond Církevní památky, kart. S-88 (Trávník-Třebíč).

LITERATURA:

• František Doležal [= Doležel], Basilika sv. Prokopa v Třebíči, in: Čeněk Sameš (ed.), Třebíč. Město a okres, Brno 1932, s. 55–69.

• Zoroslava Drobná, Basilika sv. Prokopa v Třebíči, Praha 1941.

• F., Opatský chrám v Třebíči, Architektonický obzor XVI, 1917, s. 29.

• „rn“ [Rudolf Fišer], Msgre František Borgiáš Doležel, Zpravodaj města Třebíče X, 1992, s. 4–5.

•

Kristina Uhlíková (2025)