Zemský konservátorský úřad pro Království české, německá sekce

1912 – 1918

Varianta názvu: K. k. Landeskonservatorenamt für das Königreich Böhmen, Deutsche Sektion (1912-1918); C. k. Zemský konzervatorát pro Čechy, německá sekce / K. k. Landeskonservatorat für Böhmen, Deutsche Sektion (1912-1918); C. k. Zemský památkový úřad pro království České, německé oddělení / K. k. Landesdenkmalamt für das Königreich Böhmen, Deutsche Abteilung (květen 1918 – říjen 1918)

Konzervatorát působil jako výkonný orgán památkové péče v Čechách podřízený vídeňské Ústřední komisi pro památkovou péči; do kompetence německé sekce spadaly památky v jazykově převážně německých okresech.

Otisk razítka německé sekce Zemského konzervátorského úřadu, 1914 (NA, fond SPS, kart. 81 ).

HISTORIE A PŮSOBENÍ

Předchůdcem Zemského konzervatorátu byla Zemská památková komise pro Království české, zřízená roku 1897 českým Zemským výborem. Zemský konzervatorát vznikl v roce 1912 v souvislosti s reorganizací památkové správy předlitavské části Rakousko-uherské monarchie a rozšířením působnosti vídeňské Ústřední komise pro památkovou péči (K. k. Zentralkommission für Denkmalpflege). V novém systému měl být pro každou zemi jmenován zemský konzervátor, pro Čechy však byli ve zmíněném roce jmenováni dva zemští konzervátoři: pro jazykově české oblasti právník Luboš Jeřábek, pro jazykově německá území právník a historik umění Rudolf Hönigschmid. Jazykově smíšená území byla rozdělena podle převažujícího komunikačního jazyka obyvatel. Rozdělení památkové správy podle jazykového principu vedlo ke vzniku dvou samostatně fungujících sekcí s vlastní administrativou, personálním obsazením i sídlem. Výnosem ministerstva kultu a vyučování ze dne 13. května 1918 bylo sjednoceno úřední označení obou sekcí na C. k. Zemský památkový úřad pro Království české (české oddělení) a Landesdenkmalamt für das Königreich Böhmen (Deutsche Abteilung).

Úkolem Zemského konzervatorátu bylo pečovat o ochranu kulturních památek, předcházet jejich poškozování a podporovat povědomí o jejich historické, umělecké a kulturní hodnotě. Úřad spolupracoval se zemskými úřady, samosprávami, církevními i světskými korporacemi, odbornými institucemi i soukromými osobami, od nichž očekával součinnost při ochraně památek. Současně zprostředkovával spojení mezi Ústřední komisí a místními či zemskými spolky a podporoval vznik nových památkových iniciativ. Jmenoval také síť dobrovolných konzervátorů pro jednotlivé politické okresy. Personální obsazení německé sekce tvořil vedle Hönigschmida technický konzervátor, architekt Karl Friedrich Kühn.

Po vzniku samostatného Československa pověřil Národní výbor dne 5. listopadu 1918 Zemský památkový úřad, záhy přejmenovaný na Státní památkový úřad, výkonem dosavadní památkové agendy. Působnost instituce byla dočasně rozšířena z území Čech na celé území nově vzniklého československého státu.

ADRESA:

SOUVISEJÍCÍ OSOBY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KAUZY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

ARCHIVNÍ PRAMENY:

• Národní archiv, fond Zemský památkový úřad Praha (1864) 1912 – 1926 (1962)

LITERATURA:

•

• Jiřina Nesvadbíková – Vlastimil Vinter – Zdeněk Wirth, K vývoji památkové péče na území Československa, Sv. 1: Přehled právních dokumentů a nástin vývoje 1749–1958, Praha 1983.

• Michal Novotný, Česká památková péče mezi ideály a realitou. O přípravě památkových zákonů ve 20. století (dizertační práce), Katedra dějin umění FFUP Olomouc.

• Ochrana památek, musejnictví a archivnictví, in: Otto Placht – František Havelka (eds.), Příručka školské a osvětové správy, Praha 1934, s. 1612–1693.

• Jakub Pavel, Dějiny památkové péče v českých zemích v 19. století, Sborník archivních prací XXV, 1975, č. 1, s. 143–293.

• Petr Štoncner, Příspěvky k dějinám památkové péče v letech 1918–1938, část 1. – Vznik nové organizace státní památkové péče v roce 1918, Zprávy památkové péče LXIV, 2004, s. 426–429.

• Vlastimil Vinter, Úvod do dějin a teorie památkové péče 1: Nástin vývoje a základní ideové otázky památkové péče, Praha 1971.

• Kateřina Vomastková, Zemský památkový úřad v Čechách v letech 1912–1918 (diplomová práce), Katedra pomocných věd historických FFUK, Praha 1984.

•

Eliška Švarná (2025), Kristina Uhlíková (2026)