Státní památkový úřad pro Moravu a Slezsko v Brně

1920 -1939, 1945 -1950

Varianta názvu: Zemský památkový úřad pro Moravu a Slezsko v Brně (1920); Státní památkový úřad v Brně.

Úřad vykonávající státní památkovou péči na Moravě a ve Slezsku v oblasti památek kulturních a přírodních, včetně dozoru a kolaudací prací a návrhů státních subvencí.

Otisk razítka SPÚMS, 1920 (NPÚ ÚOP Brno).

HISTORIE A PŮSOBENÍ

Úřad podřízený Ministerstvu školství a národní osvěty vznikl jako přímý pokračovatel Ústřední komise pro ochranu památek ve Vídni. Rozsah působnosti vycházel z nadále platného výnosu č. 153/1911 ř. z., a zahrnoval všechny památky s výjimkou archiválií, jejichž zachování je ve veřejném zájmu. Úřad zajišťoval dozorování a kolaudace technických prací a navrhoval státní subvence na opravy památkově cenných objektů. Navíc převzal agendu ochrany přírody od ministerstev zemědělství a obchodu, vykonával většinu kompetencí MŠANO v záležitostech pozemkové reformy, dozoroval vývoz památek a dodržování podmínek pro vyloučení ze záboru dle § 20 zákona č. 81/1920 Sb. Působnost úřadu byla geograficky omezena na Moravu a Slezsko, nicméně ve dvacátých letech úřad úzce spolupracoval se Státním památkovým referátem v Bratislavě při ochraně památek na území Slovenska.

Vznik samostatného památkového úřadu pro Moravu a Slezsko byl plánován již před rokem 1918, ale k realizaci záměru nedošlo. Po vzniku Československa převzal agendu ochrany památek na Moravě a ve Slezsku dočasně památkový úřad v Praze nařízením Národního výboru československého z 5. listopadu 1918, přičemž ji personálně zajišťoval jako zvláštní referent Stanislav Sochor. Příprava aktivace památkového úřadu v Brně byla svěřena na podzim 1919 Eugenu Dostálovi, který byl zároveň jmenován prozatímním zemským konzervátorem dne 31. 10. 1919. Následně byl Dostál od ledna 1920 potvrzen definitivně ve funkci konzervátora, a od 1. dubna byl do vedení úřadu povolán Stanislav Sochor. Ve stejném roce byl jmenován Inocenc Ladislav Červinka externím expertem SPÚMS pro ochranu předhistorických památek. V únoru 1922 byl úřad personálně posílen přijetím architekta Vladimíra Dufky. V následujícím roce byly položeny základy systematické evidence zavedením formuláře pro povinný popis památek na služebních cestách. V roce 1925 došlo vyjasnění kompetencí v agendě předhistorických památek mezi SPÚMS a Státním archeologickým ústav v Praze. Výnosem MŠANO z 3. prosince 1935 byly vydány instrukce pro čestnou funkci konzervátorů, kteří měli Památkový úřad informovat o stavu a ohrožení památek, k čemuž vydal úřad v příštím roce vlastní pokyny pro konzervátory čj. 119/36.

V roce 1938 došlo k územnímu omezení působnosti a o rok později k transformaci na protektorátní úřad. Po válce se vrátil do čela obnoveného úřadu Stanislav Sochor, kterého po odchodu do penze v roce 1948 vystřídal v následujícím roce Vladimír Dufka, samostatné oddělení ochrany přírody vedl Vojtěch Vlach. Po únorovém převratu došlo v dubnu 1948 k omezení pravomocí památkového úřadu zřízením Stálé komise pro opravy památek české malby a plastiky, která podléhala přímo ministerstvu. V roce 1949 vláda nařídila převedení kompetencí památkových úřadů pod nově vzniklé krajské úřady. Následnou reorganizací byl nejprve SPÚMS spojen od 1. 12. 1950 s památkovým úřadem v Praze jako jeho pobočka, načež v prosinci 1951 byl tento sloučený památkový úřad transformován na Státní památkový ústav a výkon pravomocí převzaly krajské národní výbory.

ADRESA:

SOUVISEJÍCÍ OSOBY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KAUZY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

ARCHIVNÍ PRAMENY:

• Národní památkový ústav ÚOP Brno, Archiv Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko, fond Spisy presidiální a tematické, kart. 1–9.

LITERATURA:

• Josef Hobzek, Státní památková péče v českých krajích po roce 1945, Časopis Společnosti přátel starožitností LXV, 1957, č. 2, s. 98–106.

• Josef Hobzek, Vývoj památkové péče v českých zemích, Praha 1987.

• Jaroslav Holman, Vývoj právní úpravy osvěty v Československu 1918-1966, Praha 1968.

• Rudolf Maximovič, Co předcházelo zákonu na ochranu přírody, Ochrana přírody. Věstník státní péče o ochranu přírody XI, 1956, č. 8, s. 232–239.

• Vratislav Nejedlý, Architekt a památkář Stanislav Sochor (1882–1959) (ke stému výročí narození), in: Jan Janák (ed.), 30 let Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, Brno 1989, s. 220–227.

• Vratislav Nejedlý, Obrysy přístupů k památkové péči na Moravě do poloviny 20. století, in: Památková péče na Moravě. 150 let od vzniku první státní instituce na ochranu památek, Brno 2002, s. 9–110.

• Jiřina Nesvadbíková – Zdeněk Wirth – Vlastimil Vinter, K vývoji památkové péče na území Československa 1: Přehled právních dokumentů a nástin vývoje 1749-1958, Praha 1983.

• Petr Štoncner, Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918–1938: Část 2. – Organizační vývoj jednotlivých památkových úřadů, Zprávy památkové péče LXIV, 2004, č. 6, s. 539–545.

• Petr Štoncner, Přehled historické kontinuity státní památkové péče v České republice, Zprávy památkové péče LXVIII, 2008, č. 5, s. 348.

• Otto Placht – František Havelka (edd.), Příručka školské a osvětové správy, Praha 1934.

• Přehled zákonodárství, ustanovení a organisačních opatření ve věcech památkové péče, Zprávy památkové péče VII, 1947, č. 1, s. 1–16.

• Zděněk Wirth, Památkový úřad, in: Emil Hácha et al. (edd.), Slovník veřejného práva československého 3. P–Ř, Brno 1934, s. 1–3.

David Vrána (2025)