Přátelé starého Jindřichova Hradce

1924 –

Varianta názvu: Kroužek Přátel starého Jindřichova Hradce (1924-1927);
Spolek přátel starého Jindřichova Hradce (1924-1927);
Sdružení přátel starého Hradce (1924-1927)

Spolek nejprve zaměřený na podporu městského musea a propagace památek a historie Jindřichohradecka, se následně vyprofiloval jako významný finanční podporovatel záchrany a obnovy památek ve městě.

Členská legitimace spolku Přátel starého Jindřichova Hradce, nedatováno (https://hradeczije.cz/pece-a-tradice-ii-promeny-mesta-po-pozaru-1801-kapitola-devata).

HISTORIE A PŮSOBENÍ

Zpočátku soukromý kroužek přátel minulosti a památek Jindřichova Hradce se poprvé sešel 15. října 1924 v kavárně na Střelnici po výzvě uveřejněné v místním tisku prof. Milanem Gantnerem, referentem nově zřízeného odboru pro ochranu památek při jindřichohradeckém Osvětovém sboru a pozdějším konzervátorem jindřichohradeckého okresu. V prvních letech zaměřovalo sdružení (fakticky fungující coby odbor zmíněného osvětového sboru) svou činnost na šíření zájmu o minulost a památky Jindřichova Hradce prostřednictvím přednášek a výstav starožitností a na propagaci myšlenky přestěhování uzavřeného městského muzea do uprázdněné budovy starého gymnasia. Roku 1925 se sdružení podílelo přípravou retrospektivní historické expozice na Krajinské výstavě Českomoravské vysočiny, která byla instalována právě ve starém gymnasiu, čímž se záměr přestěhování a znovuotevření muzejních sbírek podařilo naplnit. Po následující dva roky probíhala reorganizace musea pod vedením člena sdružení a nového správce Františka Faua. Sdružení samo však svou činnost utlumilo a k oživení došlo teprve po dokončení instalace nového musea.

Od 29. září 1927 se členové opět začali scházet a vypracovali stanovy, které schválila zemská správa politická 12. prosince 1927 (č. 479.437/2a-5341/1). Následně 4. ledna 1928 na valné hromadě byl namísto dosavadního volného sdružení ustanoven spolek „Přátelé starého Hradce“, čítající 72 členů, který si ustanovil tyto cíle: pečovat o ochranu historických, uměleckých, národopisných a přírodních památek regionu, všestranně podporovat památkové instituce, zvláště Městské muzeum v Jindřichově Hradci, a šířit zájem o památky mezi veřejností. Tyto cíle se v meziválečném období dařilo úspěšně naplňovat. V letech 1928-1938 uspořádal spolek celkem 23 přednášek, 9 exkurzí, 2 výstavy a 1 koncert; průběžně se věnoval rovněž publikační činnosti (články v tisku a drobné publikace k historii Jindřichova Hradce a jeho významným osobnostem). Soustavná podpora muzea, v jehož správě působili členové spolku František Fau (do 1934) a Jan Muk (od 1934) se projevila mj. řadou darů do muzejních sbírek. V rámci propagace místních stavebních památek spolek udržoval vlastní knihovnu místopisné literatury, vydal několik turistických map a letáků, jeho členové poskytovali rovněž příležitostný průvodcovský výklad návštěvníkům města. V roce 1935 nechal spolek dvanáct historických budov ve městě osadit informačními tabulkami; pamětní desky věnoval na několik domů spojených s narozením či pobytem významných osobností (skladatel Emanuel Miřiovský, malíř Hanuš Schwaiger, lékař Stanislaus von Prowazek, skladatel Vítězslav Novák).

Na pozici předsedy spolku se vystřídali Milan Gantner (1924-1929), Karel Mert (1930-1936) a Jan Muk (1937-1980). Po doplnění stanov roku 1946 začal spolek vedle svých dosavadních cílů rovněž sdružovat rodáky a přátele z Jindřichova Hradce i bývalé studenty místního gymnázia a udržovat jejich vztah k městu. 4. 6. 1951 získal spolek potvrzení ministerstva vnitra, že plní veřejně prospěšné úkoly, a přečkal tak rozsáhlé rušení dobrovolných organizací ze strany státu, které nastalo po vydání nového spolkového zákona. Těžiště činnosti se po roce 1945, resp. 1948, kdy pravomoci v údržbě a opravách památek převzaly orgány státní správy, přeneslo do propagační a výchovné oblasti (přednášky, autobusové zájezdy, vycházky, publikační činnost). Na konci roku 1973 měl spolek 676 členů, z toho 371 v Jindřichově Hradci, 208 v Praze a 97 v regionech.

ČINNOST V OBLASTI PAMÁTKOVÉ PÉČE

Památkářské aktivity spolku se přirozeně koncentrovaly na území Jindřichova Hradce. V meziválečném období podrobně sledoval místní stavební dění a ve vybraných případech vstupoval do jednání s městskou správou i soukromými majiteli na obranu konkrétních památkových hodnot. Ve prospěch opravy některých památek zorganizoval rovněž veřejné finanční sbírky. Stavební a restaurační práce příležitostně finančně podporoval i po roce 1945. Z celkové částky 625 540 korun, které spolek v prvních padesáti letech existence (1924-1974) vydal na své aktivity, připadlo 403 973 korun na cca 60 památkových akcí.

Roku 1933 poskytl spolek 700 Kč na opravu vnější části renesančního oltáře v Pirchanské kapli hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice (roku 1972 uhradil náklady na odkrytí fresek v interiéru kaple). Roku 1934 vybral spolek veřejnou sbírkou 3000 Kč na konservaci barokního sousoší Ukřižovaného na Vajgarském mostě a ve spolupráci se Státním památkovým úřadem dosáhl odborného ohledání trhlin na kostele sv. Jana Křtitele. V tomtéž roce městská rada na popud spolku při přestavbě tzv. „klášteříčka“ na obytnou budovu ponechala salla terenu s freskovou výzdobou; při opravách domu č. 115-I byl na popud spolku ponechán arkýř, při opravách domu č. 174-I byla ponechána jeho sochařská výzdoba. Roku 1937 byla na stěně kostela sv. Václava objevena a spolkem restaurována freska sv. Kryštofa, na zeď byly osazeny tři náhrobní kameny a obnoven nápis na nejstarším českém náhrobku probošta Juhna; současně započaly restaurační práce na nástěnných malbách v křížové chodbě kostela sv. Jana Křtitele. Roku 1938 bylo dokončeno odkrytí a konservace fresek v ambitu kostela sv. Jana, v nákladu 12 700 Kč. Do dokončení prací roku 1944 bylo celkem odkryto, restaurováno a konservováno 22 fresek. V kostele samotném restauroval staré i nově objevené fresky, restaurován byl hlavní oltář a opravena Soukenická kaple. Všechny tyto práce stály 220 000 Kč, z toho spolek přispěl 68 000 Kč. Roku 1938 zakročil spolek při opravě fasády domu čp. 14-I a záchrany a opravy uličního oblouku u domu čp. 68-I. Roku 1940 nákladem spolku ve výši 25 000 Kč opraveno sousoší na náměstí. Roku 1954 se spolek podílel na generální opravě sousoší na náměstí za 70 000 Kčs, roku 1967 na restaurování dvojice barokních soch před klášterem. Mimo Jindřichův Hradec spolek sledoval a finančně podpořil např. opravy na hradě Landštejn, v Klášteře u Nové Bystřice nebo rekonstrukci tzv. Římského mostu z 19. století jižně od Jindřichova Hradce.

ADRESA:

SOUVISEJÍCÍ OSOBY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KAUZY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

ARCHIVNÍ PRAMENY:

• Muzeum Jindřichohradecka, Historická sbírka, fond Regionální historie.

• Státní okresní archiv Jindřichův Hradec, fond Spolek Přátelé starého Jindřichova Hradce (NAD 201).

LITERATURA:

•

• František Fürbach, Založení spolku Přátelé starého Jindřichova Hradce,
https://www.pratelestarehohradce.cz/zajimave-odkazy/, vyhledáno 12. 6. 2002.

• Jan Muk, Ochrana starých památek, Ohlas od Nežárky LVII, 1927, č. 46, 18. 11., s. 5.

• Jan Muk, Prvé desetiletí „Přátel starého umění Jindř. Hradce“, Jihočeský sborník historický VII, 1934, č. 3, s. 114-116.

• Jan Muk, Z Jindřichova Hradce, Za starou Prahu: věstník pro ochranu památek XXI, 1938, č. 3, s. 28.

• Jan Muk, Vývoj památkové péče v Jindřichově Hradci, Výroční zpráva spolku Přátel starého Jindř. Hradce za rok 1971, s. 3-10.

• Jan Muk, Padesát let Přátel starého Jindřichova Hradce, Jindřichův Hradec 1974.

• M. [Jan Muk], Přátelé starého Hradce, Jihočeský přehled II, 1927, č. 10, s. 311.

• Prvé desetiletí „Přátel starého Jindřichova Hradce“, Ohlas od Nežárky LXIV, 1934, č. 34, 24. 8., s. 1-3.

• „Přátelé starého Jindřichova Hradce“ v roce 1938, Ohlas od Nežárky LXIX, 1939, č. 2, 6. 1., s. 4.

• Sdružení přátel starého Hradce, Za starou Prahu: věstník pro ochranu památek XI, 1926, č. 1-6, s. 31-32.

• Výzva, Ohlas od Nežárky LIV, 1924, č. 41, 10. 10., s. 1.

•

Jan Salava (2025), Michal Kurz (2025)