Sekretariát pro evidenci a záchranu uměleckých a historických památek

V polovině května roku 1945 odvysílal Československý rozhlas na popud Sekretariátu výzvu, aby se hlásili dobrovolníci, kteří by mohli zabezpečit nemovité i movité památky v regionech a především v pohraničí. Podobná výzva byla otištěna i v některých denících. Současně Sekretariát vytipoval konkrétní osobnosti v regionech, zvláště městské archiváře, správce muzeí či konzervátory Státního památkového úřadu, které poté oslovil přímo. Primárně se pozornost soustředila na osobnosti působící u bývalých hranic protektorátu Čechy a Morava, které mohly nejsnáze do oblasti pohraničí proniknout, a navíc byly většinou se zdejšími poměry alespoň do určité míry obeznámeny. Pověřenci svoji pozornost primárně zaměřovali na muzea, městské či patrimoniální archivy a šlechtická sídla, v mnoha lokalitách však prohlédli také honosné vily místních továrníků, a to zvláště ty, které jejich majitelé z různých důvodů opustili a existovalo povědomí o jejich kulturně hodnotném vybavení. Objekty muzea, archivu, opuštěného zámku byly uzamknuty, zapečetěny a klíče ponechány nejčastěji v úschově místního národního výboru (místní správní komise). Vstup byl označen nápisem MUSEUM, a to i v azbuce. Pokud v objektu někdo trvale bydlel, byl nad ním pověřen dozorem, a to i když se většinou jednalo o Němce. Do těchto aktivit se zapojilo 23 tzv. pověřenců, kteří různým způsobem zasáhli v 53 lokalitách.