Muzejní spolek ve Strakonicích – hradní odbor
1930 – 1950
Varianta názvu: Muzejní spolek ve Strakonicích – odbor pro rekonstrukci strakonického hradu.
Spolek pečující o správu sbírek městského muzea, který ve 30. letech prostřednictvím svého odboru inicioval a řídil opravu části strakonického hradu a jeho adaptaci pro potřeby dodnes fungujícího muzea.
Otisk razítka hradního odboru muzejního spolku, 1939 (NA, fond SPS, kart. 536, sg. 30 ).
HISTORIE A PŮSOBENÍ
Původní „Musejní společnost v městě Strakonicích“ byla založena 25. září 1895 spolu s muzeem obsahujícím předměty shromážděné o dva roky dříve pro účely prezentace na Národopisné výstavě v Praze. Jejím prvním předsedou se stal starosta města Petr Karta, počet členů se pohyboval kolem jednoho sta. Po opadnutí krátké vlny zájmu ze strany členů však její činnost ustala a roku 1899 byla rozpuštěna. Pozůstatek shromážděných sbírek byl po částečném rozprodeji a vrácení původním majitelům uložen v objektu měšťanské školy. Od roku 1908 o utřídění a opětovné rozšíření sbírek průběžně pečoval Jan Dyk, okresní školní inspektor a od roku 1919 konzervátor státní památkové péče pro strakonický okres. Roku 1923 byly sbírky poprvé instalovány ve dvou místnostech na strakonickém hradě, vzhledem ke špatnému stavebně technickému stavu objektu však toto umístění nebylo vyhovující; roku 1930 došlo k jejich přenesení do bývalé obecné školy (dům čp. 141/I na hlavním náměstí).
Teprve 4. května 1930 byl ustaven nový muzejní spolek pod předsednictvím ředitele reálného gymnázia Vojtěcha Novotného, kterého ve funkci od 10. května 1935 vystřídal profesor téhož gymnázia Vojtěch Haas. Spolek si vytkl za cíl zajistit pro sbírky, které mu byly městem svěřeny do správy, definitivní místo uložení a prezentace, což se roku 1936 podařilo uzavřením smlouvy o dlouhodobém pronájmu (na 99 let) nově opravených místností v jižním křídle strakonického hradu, kde byly sbírky v následujícím roce zpřístupněny veřejnosti. Již roku 1940 však bylo muzeum nuceně uzavřeno; spolek během druhé světové války nezanikl, ale nekonal pravidelné valné hromady. K opětovnému otevření muzea na hradě došlo 9. 6. 1946. Od srpna 1949 přešla jeho správa pod místní národní výbor a správcem se stal poslední předseda muzejního spolku Miloš Havrda. Ke 31. prosinci 1950 byl muzejní spolek, v té době čítající 219 členů, po výzvě okresního národního výboru rozpuštěn; od 1. 1. 1952 pak správu muzea převzal ONV Strakonice.
ČINNOST V OBLASTI PAMÁTKOVÉ PÉČE
Hlavním úkolem, který si spolek vedle péče o samotné muzejní sbírky stanovil, se stalo zajištění vyhovujících prostor pro jejich prezentaci. Již bezprostředně po založení, resp. obnovení činnosti roku 1930 obdržel spolek od majitelů strakonického velkostatku, v čele s politikem agrární strany Rudolfem Beranem, nabídku dlouhodobého pronájmu části hradu pro potřeby muzea s podmínkou, že provede nezbytnou rekonstrukci památky. Vzájemná dohoda byla se souhlasem městského zastupitelstva uzavřena ještě téhož roku a spolek si pro koordinaci náročného úkolu zřídil samostatný Hradní odbor. Jeho předsedou se stal strakonický okresní hejtman Václav Boček, po jehož služebním přeložení do Českých Budějovic roku 1934 funkci převzal nový hejtman Josef Ryneš. Funkci místopředsedy zastával po celá třicátá léta ředitel České zbrojovky ve Strakonicích Václav Kocourek. Oba muži byli mimořádně aktivní v komunikaci s majiteli hradu a se Státním památkovým úřadem, který několikaletou obnovou hradu průběžně dozoroval, i v organizaci a zajištění rychlého tempa stavebních prací. Vzhledem ke svému společenskému postavení byli patrně schopni pro akci zajistit i nemalou finanční podporu mezi místními firmami a jednotlivci, která byla vedle pravidelných subvencí zemské správy a ministerstva školství zásadní. Do roku 1937 odbor dokončil obnovu jihozápadní části hradu s věžemi Jelenkou a Rumpálem a nadále koordinoval adaptační a instalační práce v interiérech jižního křídla, na nichž se podíleli členové muzejního spolku. Záměr pokračovat v rekonstrukci dalších částí rozsáhlého hradního areálu na počátku 40. let přerušila válka a po jejím skončení již spolek v nových politických a společenských poměrech na svou předchozí činnost neměl možnost navázat. Jeho aktivita nicméně znamenala první systematičtější krok v rámci postupných oprav strakonického hradu, na který ve druhé polovině 20. století navázaly další, již státem řízené akce. Stala se rovněž základem dodnes trvajícího muzejního využití podstatné části hradního komplexu.
ADRESA:
- 1930-1950: Zámek 1, Strakonice II, 38601
SOUVISEJÍCÍ OSOBY:
rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.
SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:
rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.
SOUVISEJÍCÍ KAUZY:
rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.
ARCHIVNÍ PRAMENY:
• Státní okresní archiv Strakonice, fond Musejní spolek Strakonice (NAD 1021).
LITERATURA:
•
• Josef Havrda, Osudy musea strakonického, Strakonicko: vlastivědný a národopisný sborník šumavského podhůří I, 1935, č. 1, s. 29-31.
• Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích 1894–1984: Sborník k 90. výročí založení muzea, Strakonice 1984.
• Strakonicko: vlastivědný a národopisný sborník šumavského podhůří I-V, Strakonice 1935–1940.
•
•
Michal Kurz (2025)
