Odbor Klubu Za starou Prahu při Klubu přátel umění v Mladé Boleslavi

1922 – 1928 / 1951 ?

Varianta názvu: Venkovský odbor Klubu Za starou Prahu v Mladé Boleslavi (1922).

Jeden z venkovských odborů Klubu Za starou Prahu, který byl výrazně provázán s dalšími místními spolky. Řešil spíše menší kauzy, často však bezúspěšně a bez větší podpory ostatních korporací.

Otisk razítka odboru KzP v Mladé Boleslavi, 1923 (Muzeum Mladoboleslavska, pozůstalost Karla Mauermanna).

HISTORIE A PŮSOBENÍ

Zájmy památkové péče před vznikem odboru v Mladé Boleslavi hájily zejména okrašlovací a muzejní spolek. Okrašlovací spolek vznikl již roku 1872, Krajský muzejní spolek pak v roce 1885 a do jeho čela se postavil profesor František Bareš. Kromě budování muzejních sbírek a expozic si vytkl za úkol i péči o mladoboleslavské pamětihodnosti. Výraznými se v prvním desetiletí 20. století staly zejména dvě ochranářské akce – obnova děkanského kostela a bratrského sboru. Zásadní osobou byl po celou dobu právě konzervátor František Bareš, který se ovšem nenechal strhnout žádnou z politických či národnostních stran a prosazoval pouze odborný přístup odpovídající dobovému poznání. Ve stejné době, kdy probíhala obnova zmiňovaných objektů byl z popudu spisovatele Václava Waltera založen Klub přátel umění. Na ustavující valné hromadě 8. prosince 1908 byl do výboru Klubu zvolen i Karel Mauermann, pozdější jednatel odboru KZsP. Primárně se zabýval výtvarným uměním, našla se ovšem i příležitost šířit myšlenky moderní památkové péče, jak dokládají dvě přednášky Zdeňka Wirtha a Stanislava Sochora v únoru 1912.

Útlum činnosti po první světové válce a nedostatek financí nutily ke spolupráci s dalšími spolky. To šlo ruku v ruce s plánem pražského ústředí Klubu Za starou Prahu, který se mezi lety 1920–1925 velmi aktivně pokoušel o rozšíření svých aktivit do dalších měst. S Domácí radou byl v kontaktu už František Bareš v letech 1909–1911. Ve městě také počátkem století krátce pedagogicky působil Zdeněk Wirth, jehož bratr Stanislav zde s rodinou bydlel. Členem pražské centrály byl čerstvě i Karel Mauermann, žák Jana Kotěry. Takže na výzvu Domácí rady k založení místního odboru KZsP v květnu 1922 reagovalo několik členů Klubu přátel umění pohotově. Už 9. června jednatel KZsP gratuloval k založení nového odboru. V případě nesnází se Mladoboleslavští měli obracet na již fungující odbory v Pelhřimově a Českých Budějovicích. Do čela odboru byl zvolen profesor Zdeněk Kamper, od roku 1918 správce muzejních sbírek, následně i předseda Muzejního spolku a okresní konzervátor. Společně s dalšími členy, jejichž počet během prvních měsíců vystoupal na 16, se energicky vrhl do práce. Do konce roku 1922 se odbor zajímal zejména o obnovu a odkrývání sgrafit na budově staré radnice, myslivnu v Jabkenicích a fotografování místních pamětihodností.

Od podzimu 1922 pak odboru přibyla na dlouhé měsíce agenda týkající se nového regulačního plánu města. Ten byl vypracován místním architektem Františkem Jandou a z památkového hlediska měl několik výrazných nedostatků. Otázka regulačního plánu ovšem nebyla lhostejná pouze odboru, zajímaly se o něj i další městské korporace, přičemž nejhlasitěji Sdružení majitelů domů. To volalo po co nejradikálnějších zásazích v historických částech, zejména v okolí staré radnice. Zjevně v návaznosti na tyto nesnáze (střet historického a moderního města) se na valnou hromadu odboru v lednu 1923 dostavili architekti zvučných jmen – Bohuslav Fuchs, Bohumil Hübschmann, Jiří Kroha, Jindřich Kumpošt a Oldřich Starý. Ze zápisu je zjevné, že byl iniciován vznik již požadovaného sezamu památek (také výhrad proti plánu), který měl být zaslán pražskému ústředí.

Po celou dobu byl ovšem problém v komunikaci mezi odborem a dotčenými městskými i státními orgány. Odbor nebyl zván na stavební komise, což se citelně propsalo do jeho informovanosti a (ne)činnosti. Víceméně celý rok 1923 a část roku 1924 se pokoušel tuto situaci změnit intervencemi na úřadech, ministerstvech i skrze osobní konexe členů Domácí rady. Situace se ustálila až na podzim 1924, kdy byla odboru garantována součinnost, dodržovaná ovšem sporadicky. Mezitím se odbor zasloužil o zachování domu „U Pěti hnátů“ na náměstí, který chtěl majitel p. Bondy nechat nahradit novostavbou bez stavebního povolení. Nevhodné úpravy a stavby ovšem odbor nemonitoroval pouze v Mladé Boleslavi, také v okolí. Už v polovině roku 1923 zaznamenal architekt Mauermann snahu o postavení márnice u kosmonoské Lorety. Sám se na místo v srpnu vypravil a zákresem do fotografie upozornil Státní památkový úřad na absolutní nevhodnost novostavby v přímém sousedství památky. Státní památkový úřad se naštěstí postavil na stranu odboru a projektovanou márnici nařídil postavit na jiném místě.

Do roku 1924 vstoupil se třinácti členy, což byla oproti ostatním venkovským odborům KZsP necelá třetina. Mezi členy bychom ovšem našli taková jména jako Jiří Kroha nebo Pravoslav Kotík. I přes takto malý počet členů pokračoval odbor ve své „drobné práci ochranné“, jak si vytyčil na počátku. Radil městské radě se vzhledem kiosků městských trhů, fotil jednotlivé domy i movité památky, zasílal malé články do klubovního Věstníku, doporučil odborníky pro opravy mariánské sochy nebo portálů hradu. Významnější akcí byl nález místností náležících k bývalé hlásce, který byl zdokumentován v rámci oprav domu čp. 3, jejichž monitorováním byl odbor pověřen.

V následujících letech se činnost odboru utlumila, na což v klubovním Věstníku Domácí rada několikrát upozornila, ovšem ani tyto výtky nevedly k výraznému zlepšení situace. Zápisy ze schůzí odboru jsou jen velmi kusé a korespondence téměř ustala. V roce 1926 se Státní památkový úřad snažil zachránit některé části hřbitova sv. Havla před neodvratnou zkázou, odbor ovšem na výzvy ke spolupráci nereagoval. V roce 1928 je mladoboleslavský odbor stále veden v jednatelské zprávě pražského ústředí s počtem šestnácti členů, aktivní činnost však není doložena žádná. Jistý záchvěv činnosti je možné paradoxně zaznamenat za nacistické okupace, když Klub přátel umění v roce 1940 odbor obnovuje (možná pouze účelově) s cílem přesunout sochy z Masarykova sadu. Odbor byl tehdy také vyzván ke spolupráci s Veřejnou osvětovou službou (die Organisation der öffentlichen Volksaufklärungsdienstes). Spolupráce s protektorátní organizací však byla více než problematická a zbývající členové odboru a Klubu přátel umění raději ukončili činnost úplně. Po válce pak sporadicky svolané schůze podléhaly schválení MNV a spíše než odbor se scházelo několik členů obnoveného Klubu přátel umění. Mezi zářím 1945 a valnou hromadou v červnu 1947 není zaznamenána vůbec žádná činnost a politická situace obnovení odboru také nepřála. V Mladé Boleslavi jsou zmíněni pouze 4 členové pražského ústředí. V případě, že tedy odbor neexistoval, ovšem formálně nezanikl, přišel jeho definitivní konec určitě 13. září 1951. Tehdy byl na valné hromadě rozpuštěn Klub přátel umění.

Mladoboleslavský odbor byl již od svého vzniku spíše součástí Klubu přátel umění než samostatnou entitou. Přestože se pokoušel o výrazné ovlivňování vývoje města, není zcela jasné, nakolik se mu to dařilo. Zarážející je zejména skutečnost, že zcela chybí dochovaná diskuze nad turbulentními změnami města „pod taktovkou“ Jiřího Krohy, jehož osobitá stopa je právě v Mladé Boleslavi neopominutelná.

ADRESA:

ADRESA POBOČKY:

SOUVISEJÍCÍ OSOBY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KAUZY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

ARCHIVNÍ PRAMENY:

• Archiv Klubu Za starou Prahu, Spisový archiv – venkovská agenda, sl. Mladá Boleslav

• Muzeum Mladoboleslavska, pozůstalost Karla Mauermanna, sl. korespondence; sl. zápisy schůzí odboru KZsP

• SOkA Mladá Boleslav, fond Klub přátel umění Mladá Boleslav, kart. 1, Stanovy, založení a likvidace spolku 1908–1951

LITERATURA:

• Luděk Beneš, K výročí prof. Zdeňka Kampera, Boleslavica 15, 2015, s. 87

• Jednatelská zpráva o činnosti klubu Za starou Prahu v období od poslední valné hromady (24. III. 1946–9. XI. 1947, Za starou Prahu XXIII, 1948, č. 6–8, s. 47.

•

Lukáš Veverka (2025)