Odbor Klubu Za starou Prahu v Pelhřimově

Takovýchto odborů během první poloviny 20. století vzniklo v českých zemích hned několik a jejich činnost i význam se výrazně různí. I když první venkovský odbor KZsP vznikl až v roce 1910, neznamená to, že se do té doby členové Klubu nezajímali o dění mimo Prahu. Pozornost venkovu (a jsou tím dobově myšlena i města, jen ne v těsné blízkosti Prahy) byla věnována téměř od chvíle založení Klubu v roce 1900. Impulzem pro tento zájem se staly jak členské vycházky, tak klubovní výlety do vzdálenějších regionů nebo individuální pozvání konkrétních členů Domácí rady do toho či onoho města. Právě podobná poptávka přivedla Klub na logickou myšlenku – oficiální rozšíření vlastní činnosti do obcí mimo Prahu. Ač se dnes může zdát, že se činnost odborů zaměřovala pouze na defenzivu, opak je pravdou. Vytyčeným cílem všech poboček Klubu bylo pořádání osvětových přednášek a vycházek (po vzoru ústředí), doprovázené časopiseckou i knižní publikační činností. Členové venkovských odborů Klubu se soustředili také na systematické vytváření fotoarchivů dosud existujících památek a částí měst. Vzniklé fototéky se často staly základem pro stále vznikající soupisy památek nebo následně pro práci prvorepublikových okresních konzervátorů. V neposlední řadě si venkovské „filiálky“ Klubu kladly za cíl programovou podporu kvalitní soudobé architektury a osvětu široké veřejnosti v této otázce. Tato snaha však nejednou vedla k rozkolům, ať už mezi samotnými členy nebo ve vztazích s dalšími občany i vedením měst. Vzniklé venkovské agendy se nakonec ujali Karel Guth se Zdeňkem Wirthem a během následujících let jim s ní značnou měrou pomáhali další osobnosti Klubu, např. Václav Vilém Štech, Jan Emler, Bohumil Hypšman nebo Pavel Janák.