Klub Za staré Budějovice - odbor Klubu Za starou Prahu

1912 – 1953

Varianta názvu: Za staré Budějovice, odbor Klubu Za starou Prahu; Klub „Für Alt-Budweis“; Klub „Alt-Budweis“.

Regionální odbor Klubu Za starou Prahu zaměřený na ochranu památek v Českých Budějovicích, postupující ve spolupráci s pražským centrem a ve shodě s jeho myšlenkami.

Razítko Klubu Za staré Budějovice, 1917 (Archiv Národního muzea, fond Zátkovi, kart. 5, inv. č. 813).

HISTORIE A PŮSOBENÍ

Až do počátku 20. století nefungovala v Budějovicích na české ani německé straně místní společnosti, s částečnou výjimkou muzejního spolku, žádná organizace zaměřená na otázky ochrany stavebních památek. Intenzivní tempo rozvoje města však na přelomu 19. a 20. století vedlo k likvidaci stále většího počtu historických objektů, kterou umožňoval platný, k památkovým hodnotám města nevšímavý regulační plán z 80. let. V letech 1911–1912 byl navíc po letech diskuzí oživen projekt regulace řek Vltavy a Malše, který měl razantně přeformovat bezprostřední okolí historického centra.

V této situaci vyvinul rozhodující iniciativu, která na společné bázi sjednotila místní aktivní jednotlivce, akademický malíř Adolf Träger, obeznámený díky studiu na Akademii výtvarných umění (1905–1910) s formujícím se pražským uměleckým a uměleckohistorickým prostředím. V roce 1912 oslovil s prosbou o radu a spolupráci Zdeňka Wirtha, záměr na založení spolku současně získával podporu skrze články v místním tisku a veřejná vystoupení. Ustavující schůze proběhla 12. 10. 1912 v kavárně U Volbrechtů za účasti delegáta pražského Klubu Josefa Emlera. Předsedou spolku byl v letech 1912–1922 lékárník, sběratel a od roku 1908 konzervátor I. (archeologické) sekce vídeňské Ústřední komise pro památkovou péči František Latzel. Po jeho rezignaci převzal vedení spolku až do jeho zániku dosavadní jednatel Adolf Träger coby dlouholetý konzervátor vídeňské Komise a posléze pražského památkového úřadu.

Členskou základnu tvořili zejména představitelé místní střední třídy, učitelé, úředníci a drobní živnostníci (Bohdan Dobiáš, František Latzel, Robert Rožánek, František Miroslav Čapek ad.). Spolek vznikl a po celou dobu existence zůstal národnostně český, udržoval si nicméně korektní vztahy s německou částí budějovické kulturní veřejnosti. Před rokem 1918, kdy byla správa města dominantně německá, spolkové návrhy zásadní měrou posilovala navázaná spolupráce s vídeňskou Ústřední komisí a zemským konzervátorem Rudolfem Hönigschmidem. Průběžný kontakt byl udržován s pražským ústředím, někteří členové Klubu Za starou Prahu konali v Budějovicích od 10. do 30. let i příležitostné přednášky (Zdeněk Wirth, Josef Emler, Václav Vilém Štech). Po roce 1918 zaujala část členů spolku významná místa v reorganizované správě městského muzea a městského archivu. Členové spolku průběžně sledovali a formou novinových zpráv, přednášek a přímých intervencí ovlivňovali stavební dění na území města, projekty novostaveb i rekonstrukcí. Mezi jejich zásluhy lze vedle záchrany některých cenných objektů zařadit zřízení knihovny a čítárny v městském muzeu nebo rozšiřování sbírkových fondů budějovického diecézního muzea církevního umění. Ve 30. letech někteří z nich spolupracovali při koncepci nového směrného plánu města, který však do vypuknutí 2. světové války nebyl schválen.

Druhá světová válka činnost Klubu dočasně utlumila a oslabila i členskou základnu nuceným odchodem některých aktivních členů, kteří museli Budějovice opustit a po roce 1945 se již nevrátili (zejm. František Matouš a Vladimír Denkstein). Po roce 1948 a přijetí nového spolkového zákona se Klub na počátku 50. let ocitl v právní nejistotě ohledně dalšího fungování. Přestože jeho „mateřská“ organizace, Klub Za starou Prahu, svou existenci nakonec obhájila, budějovický odbor vzhledem k nezájmu místních politických orgánů a úbytku aktivních členů postupně přestal vyvíjet činnost. Poslední zmínky o Klubu jsou doloženy v roce 1953. Těžiště aktivit v oblasti aktivní ochrany budějovických památek bylo přesunuto na úroveň veřejné správy, v 50. letech zprvu zejména do památkové komise při Jednotném národním výboru (v níž zasedal i A. Träger), od roku 1958 pak stejně jako v dalších regionech do příslušného Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody.

Na tradici Klubu navázal až v roce 1991 založený a dodnes existující Klub přátel města Českých Budějovic, který se v 90. letech podílel zejména na obnově několika místních historických pomníků. U jeho zrodu stáli Karel Kakuška, v 60. letech okresní konzervátor památkové péče, a dcera někdejšího spolkového předsedy Alena Trägerová.

ADRESA:

SOUVISEJÍCÍ OSOBY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KAUZY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

ARCHIVNÍ PRAMENY:

• instituce oddělení fond karton

LITERATURA:

• 25 let Klubu za staré Budějovice 1912–1937, České Budějovice 1937.

• Lukáš Veverka, Klub Za starou Prahu a venkovské odbory, Za starou Prahu. Věstník Klubu Za starou Prahu LII, 2021, č. 3, 18–23.

•

Michal Kurz (2025)