Kroužek přátel starožitností pro Plzeň a okolí

1909 – 1928

Varianta názvu: Kroužek přátel starožitností v Plzni.

Spolek založený v Plzni po vzoru pražského Klubu Za starou Prahu a Společnosti přátel starožitností s cílem angažovat se v úsilí o záchranu ohrožených plzeňských památek a pěstovat související osvětu. Kroužek významně ovlivnil řadu důležitých kauz a zasloužil se o docenění historického charakteru Plzně.

Otisk razítka Kroužku přátel starožitností pro Plzeň a okolí (Národní archiv).

HISTORIE A PŮSOBENÍ

Plzeň na sklonku 19. století začala, podobně jako řada dalších českých měst, procházet intenzivní stavební proměnou, podpořenou dynamicky se rozvíjejícím průmyslem. Ambiciózní vize zdejších politiků a plánovačů počítaly mimo jiné s tím, že těsná, chátrající a z hlediska nových hygienických a funkčních standardů nevyhovující struktura historického jádra ustoupí velkoryseji pojaté reprezentativní zástavbě. Rozsáhlá asanace historického centra, zahájená v 90. letech 19. století, posléze Plzeň skutečně výrazně proměnila – do první světové války jí padly za oběť desítky historických domů, včetně významných barokních a středověkých památek. Podobně jako v dalších historických městech tato rychlá a razantní proměna starobylého charakteru města (spojená často i nejrůznějšími politickými a korupčními kauzami) vyvolala sílící kritickou odezvu ze strany veřejnosti a vyprovokovala vznik iniciativ za záchranu mizející autenticity Plzně. Mezi těmito snahami sehrál zásadní roli Kroužek přátel starožitností (KPS).

Zprvu nevelký spolek „milovníků starožitností“ vznikl v roce 1909, v době, kdy stavební (a demoliční) aktivita v centru Plzně byla na svém vrcholu. Jedním z jeho iniciátorů a hlavním představitelem byl Ladislav Lábek, původním vyučením obchodník, který se ale díky celoživotnímu zájmu o památky stal významným regionálním národopiscem a muzejníkem. Lábek na samém počátku 20. století pobýval delší dobu v Praze, kde se zapojil do činnosti Spolku přátel starožitností (SPS) a Klubu Za starou Prahu (KZsP) – nasbírané zkušenosti a kontakty se pak rozhodl využít v úsilí o poznání a záchranu historického rázu Plzně, čemuž nakonec věnoval celou svou profesní kariéru. Kroužek se scházel zprvu na neformální bázi jednou týdně v plzeňské Měšťanské besedě. Zasedání kroužku byla otevřená veřejnosti a často na ně byli zváni zástupci města a další aktéři související s jednotlivými tématy a kauzami. Aktivity Kroužku brzy získaly značný ohlas, protože jeho členstvo se brzy rozrostlo na několik desítek duší.

Podobně jako v případě obou pražských spolků měla i činnost KPS dva hlavní cíle. Prvním bylo zasadit se aktivně o záchranu plzeňských památek ohrožených postupem asanace či neúdržbou. V tomto ohledu fungoval KPS jako klasický „watchdog“ – spolek mapoval stav centra, sledoval navrhované projekty a snažil se jednáním s majiteli, městskými úřady nebo památkovými institucemi ovlivnit nebo dokonce zvrátit průběh jednotlivých kauz. V případě neúspěchu se pak spolek snažil alespoň zajistit náležitou dokumentaci a záchranu nejcennějších prvků (v průběhu své činnosti KPS mimo jiné shromáždil rozsáhlý fotoarchiv). Lábek a spol. při těchto snahách využívali podporu ze strany KZsP (Zdeněk Wirth byl celoživotním osobním Lábkovým přítelem), který se v několika případech přímo angažoval. Hned v prvních letech existence Kroužek vstoupil do dvou pro Plzeň zásadních památkových kauz: v případě barokního Guldenerovského domu na hlavním náměstí sice demolici (1912) zamezit nedokázal, ovšem prostřednictvím intenzivní kampaně se mu podařilo vzbudit o památkovou problematiku širší zájem Plzeňanů. I díky tomu pak Kroužek (ve spolupráci s dalšími iniciativami) mohl slavit úspěch v případě barokního domu Gerlachovského, který město nejen nenechalo zbourat, ale dokonce ho v roce 1912 odkoupilo pro muzejní účely.

Vedle konkrétních památkových kauz byla druhou složkou činnosti KPS památková a národopisná osvěta. Členové Kroužku si dobře uvědomovali, že pro úspěch své činnosti potřebují podporu veřejnosti, před kterou je nutné hodnoty památek obhájit. Snažili se proto plzeňské publikum oslovovat jak prostřednictvím místního denního tisku, tak skrze vlastní ediční a výstavní aktivity, na které se jim dokonce dařilo získávat nevelké státní subvence. Zatímco pokusy o založení vlastní edice či vydávání vlastního věstníku nepřežily pilotní fázi, výstavní projekty zaznamenaly výraznější ohlas. Nejvýznamnější akcí tohoto typu před první světovou válkou se stala Národopisná výstava pořádaná v roce 1912 v prostorách Měšťanské besedy. Výstavu formálně vzato neorganizoval KPS, ale Společnost pro národopis a ochranu památek v Plzni a okolí (SPNOP) – spolek založený v roce 1911 z podobných popudů a s podobnými cíli jako Kroužek. Reálně se ale členstvo i aktivity obou spolků úzce prolínaly, takže vedle předsedy SPNOP Fridolína Macháčka byl druhým hlavním autorem výstavy Ladislav Lábek. Celá akce měla velký ohlas – podílela se proměně vztahu Plzeňanů k regionálnímu historickému dědictví a stala se jedním z podnětů pro založení plzeňského Národopisného muzea v roce 1915, do jehož čela se na několik desetiletí postavil „zasloužilý“ Ladislav Lábek.

První světovou válkou a založením muzea skončila první, pomyslně „hrdinská“ etapa Kroužku. Spolek pokračoval v činnosti i po roce 1918, ovšem v dosti odlišném kontextu, a to nejen kvůli vzniku nové demokratické republiky. Kroužek především už nebyl úzkou skupinou nadšenců hájících památky proti dominantnímu proudu: mohl se ve své činnosti opřít jako o spolupráci s etablovanou Společností pro národopis, tak o činnost Národopisného muzea, oficiální městské instituce. Kroužek se dál věnoval „watchdogové“ agendě (velkým tématem se pro něj staly pomníky legionářům a padlým v první světové válce) a osvětě, především prostřednictvím sborníku Plzeňsko, který byl patrně dobově nejvýznamnějším vlastivědným periodikem v regionu. Postupem času ale bylo stále zjevnější, že zájmy a aktivity KPS, SPNOP a Národopisného muzea se natolik překrývají, že nemá valný smysl držet je odděleně. V roce 1928 se proto Kroužek rozhodl rozpustit, respektive sloučit se SPNOP (který převzal jeho aktivity včetně vydávání Plzeňska), a své sbírky v čele s cenným archivem předat muzeu. Uzavřela se tak významná kapitola v dějinách ochrany plzeňských památek – jedna z nemnoha v českých zemích, které měly takřka jednoznačně pozitivní vyústění.

ADRESA:

SOUVISEJÍCÍ OSOBY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KORPORACE:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

SOUVISEJÍCÍ KAUZY:

rrrr: Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

ARCHIVNÍ PRAMENY:

•

LITERATURA:

• Petr Domanický, Urbanistický a architektonický vývoj města, in: Dějiny města Plzně 2, Plzeň 2016, s. 453–534.

• Petr Domanický, Urbanistický a architektonický vývoj města, in: Dějiny města Plzně 3, Plzeň 2018, s. 571–676.

• Jitka Janečková, Spolkový a společenský život, sport, in: Dějiny města Plzně 2, Plzeň 2016, s. 301–322.

• Ladislav Lábek, Zkáza staré Plzně, Plzeň 1941.

• Ladislav Lábek – Fridolín Macháček, Národopisná výstava Plzeňska, Plzeň 1912.

• Marie Maderová – Petr Mazný, Plzeň očima Ladislava Lábka, Plzeň 2003.

• Anna Peřinová, Ladislav Lábek a Zdeněk Wirth – přátelství i spolupráce (diplomová práce), Ústav archivnictví a pomocných věd historických, Filozofická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, České Budějovice 2011, s. 43–50.

• Eliška Valíčková, Ladislav Lábek a Kroužek přátel starožitností (diplomová práce), Katedra historických věd, Filozofická fakulta, Západočeská univerzita v Plzni, Plzeň 2024.

• Věstník Kroužku přátel starožitností I, 1913, č. 1.

Jakub Bachtík (2026)