Archeologický sbor Vocel

Archeologický sbor volně navazoval na činnost Spolku pro okrašlování a ochranu domoviny, založeného v roce 1861. Hlásil se k odkazu slavného kutnohorského rodáka Jana Erazima Vocela, jehož činnost se stala vzorem pro další fungování sboru. To bylo od počátku silně vázáno na osoby veřejně a osvětově činné. Mnoho členů sboru se angažovalo v místní samosprávě, což bylo často využíváno zejména při finančním zajišťování náročných stavebních podniků. Sbor byl založen na počátku roku 1877 a roku 1879 inicioval generální opravu chrámu sv. Barbory, tu následně vedl a částečně i spolufinancoval. Až do roku 1905 proto byla většina jeho snah soustředěna zejména na získávání potřebných příspěvků od vídeňské vlády, českého zemského sněmu, města i soukromých dárců. Celkové náklady rekonstrukce dosáhly téměř 910 000 rakouských korun. Paralelně s touto činností shromažďoval sbor rozsáhlé sbírky, jež po rekonstrukci Kamenného domu, kterou rovněž inicioval a řídil, prezentoval veřejnosti ve formě muzea. Výrazným úspěchem v tomto ohledu byla téměř heroická záchrana tzv. Horního archivu, který město v roce 1875 sboru prodalo za cenu papíru. Mezi výrazné členy patřil zejména Jan Josef Řehák a Emanuel Leminger. Prvně jmenovaný byl zakladatelem vědeckého sborníku Kutnohorské příspěvky k dějinám vzdělanosti české, který se stal platformou pro prezentaci vědeckých výsledků členů sboru. Leminger, druhý správce muzea, koncipoval celou expozici a sbírkovou strategii instituce. Zároveň byl autorem dodnes zásadních publikací týkajících se horního práva, provozu mincovny a středověké podoby města. Po nuceném zániku sboru v roce 1950 byly sbírky a činnost převedeny na nově vzniklé České muzeum stříbra.